Za Vladimírem Ježkem až na kraj světa

Prakticky od vzniku tohoto skvělého turnaje se s malými přestávkami Piotr Augustyniak účastní NISAOPEN a jinak tomu nebylo ani v tomto roce. „Přesné datum mé první účasti na Nise si nepamatuji, ale co vím, že to bylo už velmi dávno... Když jsem dnes stál na střídačce v Home Credit Aréně, vzpomněl jsem si, že když jsme zpočátku navštěvovali NISAOPEN, hráli jsme na škole Dobiášova, či v hale Dukla. Z celého srdce bych organizátorům turnaje přál, aby jednou naplnili Home Credit Arénu tak, aby byla hlediště plná nejen účastníků, ale i fanoušků florbalu, protože společně s tímto turnajem žijeme a zároveň s ním stárneme,“ řekl Augustyniak a dodal: „Byly časy, kdy jsme do Liberce dojížděli hrát s mládežnickou reprezentací Polska a nebyli jsme sami, byli také Slováci a tehdy jsme si vybojovali i nějaké ty medaile."

V Polsku florbal určitým způsobem stagnuje, ale cesty Piotra Augustyniaka a Vladimíra Ježka se potkaly i u reprezentace této země. „Polsko má velkou rozlohu a máme málo klubů, proto je finančně náročné cestování na velké vzdálenosti, a tak se zatím moc nevyvíjíme tak, jak by bylo potřeba... Poprvé jsme se s Vladom Ježkem setkali v Liberci v roce 2003 na přátelském zápase, a to měl Vlado ještě dlouhé vlasy. Vůbec jsme se neznali, jen jsme se na hřišti po sobě dívali a náš zápas skončil remízou 2:2. Nakonec jsme se s celou partou z FBC Liberec stali dobrými přáteli a patří mezi ně i Tomáš Erben, Jan Jánský, Tomáš Fiala a další. Později, v roce 2016, jsme byli spolu s Vláďou Ježkem jeden reprezentační tým polského družstva juniorek i na světovém šampionátu v Kanadě. Dodnes jsme dobří přátelé, ale protože máme každý spoustu povinností a nežijeme blízko sebe, udržujeme kontakt na dálku, ale vždy, když to jde, najdu si čas osobně přijet do Liberce na Nisu. Za Vláďou však rád přijdu i na kraj světa,” uzavřel Augustyniak.